Po celý svůj život se setkávám s křesťany, kteří většinu svého života prožili s Bohem, ale přesto se stále obávají toho, zda jsou už „dost dobří“ na to, aby se mohli těšit na Boží království. Zvláště u lidí na konci života je to velice smutné, když vidíte, jak se často zbytečně strachují o své spasení. Celá Bible přece hovoří o velké Boží milosti, na které stojí naše záchrana pro věčný život.
Není to ale nic nového pod sluncem. S něčím podobným se setkával také apoštol Pavel. Proto věřícím ve Filipech píše následující povzbuzení a ujištění: „Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.“ (Filipským 1,3-6)
Apoštol si je jistý tím, že Bůh dovede do konce to „dobré dílo“, které v nás započal v okamžiku, kdy jsme zatoužili po spasení a kdy jsme pochopili, že si je nikdy nemůžeme zasloužit, ale vždy je musíme brát z Ježíšových rukou jako nezasloužený dar.
V období Vánoc spousta lidí vyslovuje jméno Ježíš, nebo možná spíše jeho dětskou podobu Ježíšek. Děti věří, že jim dárky přinesl samotný Ježíšek. Záleží pak na rodičích, zda Vánoce využijí k tomu, aby jejich děti poznaly Ježíše jako přítele, který nás obdarovává, nebo v jejich paměti zůstane Ježíšek spojen s tím, že je to jen pohádka pro naivní děti.
Spousta lidí se nikdy neseznámí s dospělým Ježíšem, který už není v jesličkách, ale v nebi. Nikdy neuvěří, že Ježíš má možnost změnit od základu jejich život. Nepoznají tak ani jeho proměňující moc, která by jim dala odvahu svěřit mu svou minulost, přítomnost i budoucnost.
Je to škoda, protože Ježíš nás opravdu obdarovává. Nikdo nám nemůže dát více. Ježíš Kristus je náš Spasitel, který nám nabízí své odpuštění a milost. Neděje se tak jen na Štědrý večer, ale každý den. Denně od něho můžeme přijímat ujištění, že se už nyní můžeme těšit na věčný život.
Každému, kdo touží po jistotě, že jeho touha po spasení nevyjde nazmar, musí ta slova apoštola Pavla znít jako hojivý balzám na hříchem pošramocenou duši. Nejen věřícím ve Filipech, ale i nás ujišťuje: „Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.“
Dokážu pochopit ty lidi, kteří zažívají obavy o své spasení. Žijeme na světě, kde se za vše něčím platí. Málokdy dostaneme něco zadarmo. Proto můžeme někdy začít pochybovat o tom, zda může být pravda to, co čteme v Bibli. Každý hřích totiž oslabuje naši schopnost vnímat Boha jako milující bytost, které na nás skutečně záleží.
Pavel své ujištění píše lidem, kteří se snaží respektovat Boží vůli, berou vážně jeho Zákon a snaží se podle svých možností mít „účast na díle evangelia“. Bůh vidí naši snahu a vnímá také naši touhu po životě s ním v jeho nebeském království. Nebojme se proto z jeho rukou každý den přijímat milost a odpuštění, abychom se v každém okamžiku svého života mohli těšit na to, že už brzo přijde a vezme nás k sobě. Mocí, kterou stvořil vesmír i náš svět, dokončí v okamžiku našeho proměnění „dobré dílo“, které s námi už započal.