V době babylónského zajetí vzpomínají Židé na doby, kdy je ještě vedl Hospodin. Vedl je, protože mu to dovolili. Jenže díky svému odpadnutí pak o svou zemi přišli. Teď jsou v cizí zemi a mohou už jen vzpomínat na zázraky, kterými hned od začátku jejich cesty dokazoval Hospodin svou moc:
“Svou mocí rozdělil jsi moře,
egyptské modly vydal jeho vlnám,
a nilský netvor se stal potravou
divé sběři na poušti.” (Žalm 74,13+14) Faraonovo vojsko se utopilo v místě, kterým Židé přešli suchou nohou. Voda se jen zase vrátila na své místo. Včerejší otroci jsou najednou svobodní, zatímco jejich otrokáři jsou mrtví.
Tím to ale nekončí. Mohou vzpomínat i na další zázračné události. Třeba na to, jak tomuto milionovému zástupu došla na poušti pitná voda. Vypadalo to na pořádný průšvih, jenže to by jejich Bohem nesměl být Hospodin:
“Byls to ty, kdo ze skály dal vodu,
když stály v cestě řeky, vysušil jsi je.” (Žalm 74,15) Díky tropickému létu si možná už i my dokážeme představit, jaké to muselo být, když obrovskému zástupu osvobozených Židů začala docházet voda. Pokud se teplota vyšplhá nad 300 C, začíná člověk bez vody brzy ztrácet síly a s tím i dobrou náladu. Ten, kdo někdy zažil, co to je jít alespoň půl dne rozpálenou krajinou bez vody, pochopí i to židovské reptání.
Oba dva příklady, které autor žalmu připomíná, dokazují, že Bůh si umí poradit nejen s tím, když je vody příliš mnoho, ale i s tím, když není žádná. Navíc nám tím Hospodin připomíná, že nelže, když se nám představuje jako Stvořitel.
Hospodin je Stvořitel, jeho dílem není jen naše planeta a život na ní, ale celý vesmír. Proto autor této písně zpívá:
“Bože, ty vládneš dnem i nocí,
měsíc i slunce jsou tvým dílem.
Tys rozmístil pouště, oceány, horstva,
tys určil zimy s létem střídání.” (Žalm 74,16+17) Spousta lidí a mezi nimi i stále více křesťanů se vzdává víry v pravdivost Bible. Zprávu o stvoření světa posouvají mezi legendy. Není to podle nich popis toho, co se skutečně stalo, ale jen pokus člověka o vysvětlení počátku naší existence.
Možná si neuvědomují, že tímto zpochybňováním Božího stvořitelského díla dělají lháře z toho, kdo jim dal život a také prostředí, v němž žijí. Samotný Ježíš se v knize Zjevení představuje: “Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího.” (Zjevení 3,14) Možná není nezajímavé, že se takto představuje církvi v Laodikeji, která symbolizuje křesťany v době konce.
Víra v to, že za naší existenci stojí svrchovaný vládce vesmíru dodává našemu životu věčný smysl. Nejsme jen jedním z živočišných druhů na naší planetě. Jsme Bohem stvořeni k tomu, abychom žili věčně v jeho království. Podle “vědy” je stvoření nesmysl. Bůh ale stojí nad vědou a umí i to, co věda zatím nezvládá. Proto se vyplatí věřit slovu Boha, který je věčný a neměnný.