David se už dlouhé dny modlí a prosí Boha o pomoc. Je ve složité situaci. Jeho nepřátelé ho obviňují z něčeho, co neudělal. Jejich léčka je tak rafinovaná, že se od něho pomalu odvracejí i ti, kteří mu doposud byli oporou:
“Svým nejbližším jsem se stal cizincem,
tak mne postihla služba tobě,
urážky na tvou adresu zasahují i mne.” (Žalm 69,9+10) David ví, že on sám není hlavním cílem nepřátel. Za tím vším, co prožívá, stojí ďábel, který chce Izrael odvést od služby Hospodinu. Král má být jen součást tohoto boje.
Život ho naučil, že hříchy je nejlépe vyznat. To samé dělá i teď. Přiznává se ke svým pochybením, aby dokázal, že to, z čeho je obviňován, není pravda. Výsledek je ale žalostný:
“Když jsem se kořil, postil a plakal,
jen mi to v jejich očích přitížilo.
Když jsem se hluboce kál,
stal jsem se terčem posměchu.
Veřejně jsem tupen, pomlouván,
opilci si o mně zpívají.” (Žalm 69,11-13)
To, co mělo očistit jeho i Boží jméno, je zneužíváno k dalším urážkám. Stále více lidí se od něj odvrací. Co na to David? Jen znovu vyznává:
“Já se však, Bože, modlím k tobě,
tys mi byl vždycky nakloněn.
Pro své nekonečné slitování vyslyš,
zachraň mne pro svou pravdu.” (Žalm 69,14) Král už dávno ví, že jediný, komu může důvěřovat, je Hospodin.
Jenže ten stále mlčí. Jakoby na svého služebníka zapomněl. Nakonec, na to hřeší i jeho nepřátelé… Bůh sice mlčí, ale Davidova modlitba neutichá:
“Vytáhni mne z bahna, dřív než utonu,
z bezedného moře nenávisti.
Ať mne neuchvátí dravý proud,
hlubina nepohltí, vír neumlčí navždy.” (Žalm 69,15) David si připadá jako člověk, kterého kousek po kousku pohlcuje zrádná bažina. Zdá se mu, že za chvíli se už ani nadechne a nakonec se v tom bahně utopí.
Z vlastích zkušeností zjistil, že pocity nemusí být vždy pravdivé. Ďábel je umí zneužít k tomu, aby se nám dostal na kobylku. Přestože to vypadá, jako by se na něj Bůh vykašlal, David dál pokračuje v modlitbách a prosbách:
“Vyslyš mě, Pane, pro svou dobrotu,
své slitování prokaž nade mnou.
Neodvracej se od svého služebníka,
je mi tak úzko, volám o pomoc!
Přispěchej, zastaň se,
vysvoboď a zachraň z rukou nepřátel.” (Žalm 69,14-19)
David to nevzdává. To se od něho chci dnes učit i já. I ve zdánlivě bezvýchodné situaci má smysl čekat na Boží odpověď.
Tak proč se měl vzdávat já?