David je právě v judské poušti, kde se skrývá před Saulem. Prožívá zvláštní smutek. Kdyby nemusel prchat, prožíval by teď s celým Izraelem svátky v okolí svatyně.
Jenže se musí skrývat a tak může být “v chrámě” jen ve svých představách. I v poušti ale cítí Boží přítomnost. Právě jistota Hospodinova vedení ho plní zvláštním pocitem, který dříve neznal:
“Ty dáváš srdci rajské blaho,
radost mi z duše ústy přetéká.” (Žalm 63,5) Ještě před chvíli tesknil nad tím, že nemůže být na slavnostech, teď je najednou tak plný vděčnosti a radosti, že to vše musí ven. Potřebuje se o to vše sdílet se svými přáteli, kteří jsou s ním.
Pobyt v poušti je pro někoho nudný. Den za dnem vidí pořád stejnou krajinu. Den za dnem ve střehu, zda nebude třeba okamžitě vyrazit do nové skrýše… David se ale nenudí. Když je sám, třeba když má v noci hlídku, sleduje oblohu a přemýšlí o Bohu, který je někde tam, kam jeho oko nedohlédne:
“O tobě přemítám, když procitnu v noci,
když pozoruji hvězdnou oblohu.” (Žalm 63,6)
Pravda, Boha nikdy neviděl. Ví, že se Hospodin stará o chod celého vesmíru. O to větší je jeho údiv nad tím, že má při všech těch starostech čas, aby se zabýval nějakým Davidem. Často se mu vrací obrazy z minulosti. Jsou to důkazy toho, že ho Bůh neopustil, ale je s ním i teď:
“Vzpomínám, jaks mi po boku vždy stával,
pod tvými křídly tetelím se blahem.” (Žalm 63,7) Vždy, když si uvědomí Boží blízkost, prožívá stejný pocit bezpečí jako malé ptáče, které se v hnízdě skrývá pod křídly svých rodičů. V takové chvíli má jen jedno přání:
“Celá má bytost touží s tebou splynout,
tvá pravice mě nikdy nepustí.” (Žalm 63,8)
Jenže realita je jiná. David dál žije v prostředí, kde mu jde o život:
“Podsvětí čeká na krvelačné nepřátele,
šelmy, co na můj krk si zuby brousily.” (Žalm 63,9) Jeho nepřátelé mají jen jeden cíl – zabít ho! Není jich málo, protože v jejich čele stojí samotný král!
David spoléhá na Boží pomoc. Hospodin mu už mnohokrát zachránil život. David věří, že ho Bůh nenechá na pospas nepřátelům ani nyní. Hospodin zasáhne a zastane se ho. Ti, kdo plánují zlo, zlem zajdou:
“Ostrostí meče budou porubáni,
šakalům za potravu budou hozeni.” (Žalm 63,10)
Jednou přijde den, kdy už se David nebude muset skrývat. Až nastane, David tu chvíli pořádně oslaví. Zatím se musí dál skrývat. To mu nebrání v tom, aby se už teď nemohl těšit:
“Král se pak bude z Boha radovat
a všichni věrní Boha budou chválit,
zacpána budou navždy ústa lhářů.” (Žalm 63,11) David si představuje tu krásu, až bude mít možnost se zase svobodně účastnit všech slavností a náboženských svátků. Bude to radostné oslavování a chválení Hospodina.