Dnešní text patří k mým oblíbeným. Popisuje totiž něco, co rozum nebere, protože to nejde pochopit. V našem hříšném světě to totiž nedává logiku. Jakmile se na to ale podíváme „očima“ našeho srdce, najednou nám to dává smysl, který v nás probouzí euforii.
Apoštol Pavel nás vybízí: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ (Filipským 2,5-11)
Při čtení tohoto textu se mi vybavil jiný biblický text, který s tímto nemá zdánlivě žádnou spojitost. Stvořitel v něm žehná člověku a pověřuje ho důležitým úkolem: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ (Genesis 1,27-28)
Každý z nás se má stát pánem „nade vším živým, co se na zemi hýbe“. Jak vypadá takové podmanění a panování, o tom nám hodně vypovídá právě Pavel, když prohlašuje, že „Ježíš Kristus jest Pán“. Jak nám Ježíš svou moc nad námi dokázal? Podle toho, co píše Pavel, se jeho moc projevila, když se jí kvůli nám vzdal, opustil nebesa a sestoupil na naši Zemi, aby nám v praxi ukázal, co je tou nejsilnější stránkou Stvořitele – jeho láska k nám.
Náš Spasitel dovolil, aby ho urážely bytosti, které mohl zničit jediným pohledem. Proč to vše dělal? Proč se „v podobě člověka ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“? Odpověď na tuto naši otázku nacházíme v jeho nočním rozhovoru s Nikodémem, členem tehdejší židovské velerady. Tato Ježíšova slova jsou označována jako „zlatý verš Bible“: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“ (Jan 3,16-18)
Stvořitel si nepřeje naše odsouzení a smrt. Proto „zmařil sám sebe, vzal na sebe způsob služebníka a stal se jedním z lidí“. Přišel jako člověk, aby nám ukázal, jak jedná Pán. Je ochotný nabídnout svůj život za život můj. Zemřel, abych já mohl žít věčně v jeho nebeském království.
Umíte si představit život na planetě, kde by všichni panovníci jednali tak, jako jedná Ježíš? Žel, naše hříšná přirozenost nám brání jednat v duchu našeho Pána. Přesto se o to máme snažit. Svět sice nezměníme, ale můžeme změnit náš věčný osud. Proto už dnes můžeme s Pavlem vyznat: „Ježíš Kristus jest Pán!“ Dovolme, aby byl Pánem našeho nitra – naší mysli i našeho srdce.