Zvláště v evangelikálním prostředí se setkávám s lidmi, kteří věří tomu, že když přijmou spasení jako dar, nezáleží pak na tom, jak žijí. Zákon už přece neplatí, a proto nás Bůh za naše hříchy nemůže soudit. Může už jen odpouštět.
Odvolávají se přitom na některé texty apoštola Pavla, které tak mohou vyznívat, pokud je vytrhneme z kontextu. Rádi přitom zapomínají na jiné texty, ve kterých říká pravý opak. Je docela pravděpodobné, že podobné názory se objevily i ve sboru ve Filipech, a tak jim Pavel raději preventivně vzkazuje: „Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha. Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět; vedete týž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém nyní slyšíte.“ (Filipským 1,27-30)
Pokud nás zajímá, jak vypadá „život hodný Kristova evangelia“, dívejme se na to, jak žil Ježíš Kristus. To on je naším hlavním vzorem. Jeho život určitě nevypadá jako život člověka, který si dělá, co chce, a kašle přitom na rady, které nám nechal Stvořitel zaznamenat v Bibli.
Pavel připomíná, že křesťanem se stávám v okamžiku, kdy uvěřím v Ježíše jako Spasitele, ale zůstávám jím, jen když jsem ochotný pro něho něco udělat, obětovat a třeba i vytrpět. Křesťanství není filozofický názor, o kterém si čas od času, když se mi to zrovna hodí, podebatuji s přáteli. Křesťanství je životní styl, vycházející z učení a z příkladu našeho Spasitele – Ježíše Krista.
Zřejmě i proto nám Pavel nabízí ještě jeden vzor – nabízí nám možnost pozorovat jeho život. Z toho, co u něj vidíme, pak máme vyvodit závěr, jak by měl vypadat i náš život.
Máte pocit, že Pavlovi bylo jedno, jak žil? Zdá se vám, že se rozhodl jednat nezávisle na tom, co mu radí jeho Pán? Já v jeho životní praxi nic takového neshledávám. Spíše naopak. Vždyť by si mohl ušetřit spoustu problémů, pokud by se rozhodl žít nezávisle na tom, co říká Zákon. Skutečnost, že to nedělá, mne vede k poznání, že na tom názoru některých křesťanů, který jsem zmínil v úvodu, je něco falešného.
Přemýšlím, jak vypadá „život hodný evangelia“, k němuž Pavel vybízí nejen věřící ve Filipech, ale i mne. Připomíná mi to známou radu Pána Ježíše: „Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Matouš 5,16)
Vybavují se mi situace z mého života, v nichž jsem nejednal v souladu s Boží vůlí. Uvědomuji si, že jsem v těchto okamžicích vůbec nezářil. Lidé, kteří tehdy viděli mé skutky, neměli žádný důvod k tomu, aby „vzdali slávu“ Bohu. To je opak toho, k čemu vybízí Pavel.
„Život hodný evangelia“ inspiruje lidi v našem okolí k tomu, aby slavili svého Stvořitele. Jakmile pustíme Ježíše do svého nitra a dovolíme, aby měl vládu nad naší myslí i emocemi, začneme prožívat proměnu našeho uvažování, emocí i jednání. Život s Ježíšem totiž radikálně mění náš životní styl. Důvěrný vztah s Ježíšem totiž není možné utajit.