Z hlediska věčnosti nemá naše počítání roků velký význam. Obyvatelé Božího království nebudou muset počítat roky, aby si připomínali svou smrtelnost, protože budou žít věčně a čas pro ně už nebude strašákem.
Pro nás ale to počítání smysl má, protože si uvědomujeme, jak se nám krátí čas na to, abychom využili tento, z hlediska věčnosti, kratičký život k tomu, abychom mohli zemřít s jistotou, že se nás týká i život věčný.
Apoštol Pavel pokračuje ve svém psaní Filipským křesťanům: „Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium. Bůh je mi svědkem, jak po vás všech vroucně toužím v Kristu Ježíši. A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.“ (Filipským 1,7-11)
Celá Bible hovoří o důležitosti lásky k Bohu a k bližním. Podle Pavla máme dát lásce prostor, aby se mohla ještě více „rozhojňovat“. Jako by nám říkal, že lásky není nikdy dost. Vždyť i Ježíš říká: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (Jan 13,34-35)
Pak ale Pavel dodává ještě něco, co by mělo změnit náš pohled na to, jaká je ta Boží láska, která nás má naplnit a má nám umožnit se milovat. Láska našeho Stvořitele totiž není „příjemný pocit“, který rozechvívá naše nitro, když se setkáme s někým, kdo je nám sympatický a kdo nám projevuje přátelství a svou náklonnost.
Bůh totiž nemiluje jen ty, kdo milují jeho a kdo vzorně plní jeho vůli. Jan o něm napsal: „Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“ (1. Jan 4,16) Bůh je láska. Miluje nejen pocity, ale i svým rozumem a svou vůlí. Miluje nás, protože nemůže jinak.
Právě tento rozměr lásky nám pomáhá pochopit, proč s ní Pavel spojuje jednu důležitou schopnost – umění rozpoznat, na čem záleží. Poznat, co je právě teď důležité. Pochopit, že když za námi přijde naše dítě s problémem, může umývání nádobí, nebo finále Ligy mistrů počkat, protože bolístka našeho miláčka je v té chvíli mnohem důležitější.
Stejně tak nám právě láska pomáhá rozeznat, zda je pro nás důležitější si najít druhou práci, abychom si mohli splnit nějaký sen, nebo se raději trochu uskromníme a získáme čas na to, abychom s našimi blízkými mohli vychutnat to, co vlastníme už teď.
Ohlížím se nazpět a uvědomuji si, kolikrát jsem nerozpoznal to, na čem v té chvíli záleželo. Dnes už také vím, že to byla chyba. Minulost už nezměním. Mohu ale změnit přítomnost i budoucnost. Mou, mých blízkých i dalších lidí, se kterým se budu setkávat. Jak? Tím, že dovolím Bohu, aby mé nitro naplnil svou láskou, která mi pomůže rozpoznat, co je právě teď to nejdůležitější.