List Filipským je určen dokonce i biskupům
Město Filippy bylo v době apoštola místem, ve kterém dostávali pozemky římští vojenští veteráni za zásluhy v nedávné občanské válce. Leželo u moře a mělo proto vše, co potřebovalo k blahobytu svých obyvatel.
Pavel podle všeho poslal do tohoto města více dopisů a je tak docela možné, že ten, který máme v Bibli je buď jeden z nich, nebo máme všechny tři spojené v jeden. Pavel tento dopis píše z vězení, ve kterém ho navštívil Epafrodit a přinesl mu dary od Filipských spoluvěřících.
Apoštola potěšil zájem duchovních sourozenců, ale současně se rmoutí nad tím, co se v tamním sboru děje. Proto jim posílá po Epafroditovi dopis, který je má povzbudit k tomu, aby se pustili do nápravy. Zaujalo mne, kdo všechno má být povzbuzen, ale i napomenut: „Pavel a Timoteus, služebníci Krista Ježíše, všem bratřím v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech, i biskupům a jáhnům: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ (Filipským 1,1-2)
Pavel píše všem členům církve ve Filippech, včetně „biskupů a jáhnů“. Kdo to byl? Než začneme přemýšlet nad tím, zda v tom malém sboru ve Filippech měli několik biskupů a jáhnů v tom současném chápání těchto „funkcí“, se raději podívejme do dalších překladů. Podle překladu B21 má Pavel na mysli „správce a diakony“, parafrázovaný překlad Slovo na cestu udává, že dopis je určen také „správcům a pomocníkům“.
Pavel posílá svůj dopis všem členům sboru ve Filippech. Jak slova povzbuzení, tak i napomenutí si mají vzít k srdci prostí členové, stejně jako ti, kteří jsou v jeho vedení. Pokud si přečteme celý dopis, dojdeme možná k trochu překvapivému závěru, že kritika je určená zvláště těm, kdo stojí v čele, protože dopustili, aby se do církve dostalo falešné učení různých „potulných kazatelů“.
Jsem rád, že se Pavel nevyhýbá kritice „biskupů a jáhnů“, tedy těch, které mnozí lidé vnímají jako své vzory. Právě tento text mne vede k tomu, že v oblasti víry mám mít jako vzor jen Ježíše Krista.
Možná mi nyní připomenete, že samotný Pavel by s tímto mým závěrem nesouhlasil. Věřícím v Korintu přece dává za vzor sebe, když píše: „Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.“ (1. Korintským 11,1) Jenže když se podíváme na začátek dopisu do Korintu, zjistíme, jak to Pavel myslí: „Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.“ (1. Korintským 2,2)
Spousta lidí nás v něčem převyšuje a v tom nám mohou být příkladem. Nejsou ale dokonalí. To stejné platí o všech lidech. Dokonce i o těch, kteří stojí v čele sboru či církve. Všichni jsme hříšní, a proto nám prospěje, když se vedle slov o naději budeme zabývat i texty, které nám mohou pomoci odhalit naše slabiny, kterých by mohl zneužít ďábel ve svém boji proti Kristu a jeho církvi.
Pokud vidíme něco špatného v jednání „biskupů a jáhnů“, neměli bychom se bát je na to upozornit. Pokud jsou skutečnými Božími služebníky, najdou odvahu naši kritiku přijmout a nakonec nám i poděkují. Jednejme s nimi tak, jak bychom chtěli, aby oni jednali s námi, když si tu kritiku zasloužíme my.