V 73. žalmu se jeho autor zabývá tím, jak lehce by se mu mohlo stát, že začne závidět lidem, kteří zbohatli nepoctivě. Nám jeho další slova mohou znít jako odsuzování zbohatlíků. Já osobně si ale myslím, že je to jeho způsob obrany před touto nezdravou závistí. Dívá se na tyto “zlatokopy” a přemýšlí nad jejich způsobem života:
“Pýchu a zpupnost mají na čele,
násilí a krutost jsou jejich oděvem.
Z odulých tváří těžce poulí oči,
všecičko mají, nač jen pomyslí.
Jsou zkažení a jejich slova páchnou,
arogantně se v pýše předhání.” (Žalm 73,6-8) Už jste se někdy setkali se slovy, která páchnou? Nemám na mysli lidi, kteří zapomněli na kartáček. Myslím ty, z jejichž úst vycházejí slova, která kdyby se zhmotnila, tak by kolem nich byla žumpa. Nebo ty, kteří mluví stále jen o sobě. Lidová moudrost říká, že “samochvála smrdí”. Myslím, že na tom i něco je.
Nejhorší ale je, když se takový nepoctivě zbohatlý člověk ohání Bohem:
“Ano, i nebe do pusy si berou,
nic svatého není jejich jazyku.” (Žalm 73,9) Mám pocit, jako by tato píseň byla o dnešním světě. Nemáte pocit, že dnes už není žádné tabu? Jen proto je možné beztrestně urážet cokoli a kohokoli. Byla doba, kdy zlodějem každý opovrhoval. Dnes se zbohatlíci chlubí i tím, jak napálit finanční úřad:
“Lidem se tyhle troufalosti líbí,
plnými doušky špínu hltají.
Bůh to prý stejně nikdy neuvidí,
vždyť je tak daleko, tak proč se bát:
Tak chytráci si, aniž pohnou prstem,
hrabou jmění víc a víc.” (Žalm 73,10-12) A pak prý, že Bible je zastaralá, nemoderní a neaktuální kniha. Znám spoustu lidí, na které tento popis padne přesně jako smoking od toho nejlepšího krejčího.
Člověk se na to vše dívá a najednou ho napadne otázka:
“Že bych se tedy zbytečně choval čestně
a čisté ruce sám si zachoval?” (Žalm 73,13) Má to vůbec nějaký smysl, žít poctivě? Vyplatí se to? Tyto otázky se vkrádají do naší mysli vždy, když přijde období problémů a starostí. Čas, kdy máme pocit, že se nám lepí smůla na paty:
“Den po dni se na mě sypou jen rány,
od rána se bojím,
co zlého mne dneska potká.” (Žalm 73,14) Jsou období, kdy se cítíme podobně jako Jób. Máme pocit, že se do nás trefují všechny síly zla. Důsledkem toho se můžeme začít ptát sama sebe: “Má to vše vůbec nějaký smysl?”
Líbí se mi odpověď, kterou nabízí tento žalm:
“Kdybych se ale přidal k jejich straně,
z Boží rodiny bych se vyloučil.” (Žalm 73,15) Někdy nám zůstává jen víra, že patříme do Boží rodiny. To je dost silný důvod k tomu, abych to nevzdal. Zůstat součástí nebe je pro mne víc než zlato všech nepoctivých zbohatlíků.