- žalm je modlitbou mladého krále, který si uvědomuje, že je před ním úkol, na který sám nestačí. Proto prosí Hospodina o moudrost a o pomoc. Minule jsme se zastavili u části, v níž Šalomoun prosil o to, aby mu Bůh dal stabilní vládu a pomohl mu získat respekt u okolních národů.
Proč právě taková prosba? Jde Šalomounovi o vlastní slávu, nebo má na mysli něco jiného? Pokračování jeho modlitby napoví:
“Vysvobodí z nouze ty, kteří úpí,
ponížení u něj najdou zastání.” (Žalm 72,12) Král přemýšlí o lidech, kteří trpí nouzí a mnozí jsou dokonce v otroctví. Pokud získá silný vliv nejen uvnitř Izraele, ale i za jeho hranicemi, chce tyto lidi osvobodit a dát jim šanci na nový život ve společnosti, kde je nikdo nebude ponižovat.
Jak si to představuje? Šalomoun má krásnou vizi:
“Ubohý a bídný najde u něj soucit
a chudé vysvobodí z jejich strádání.
Vykoupí zajaté z rukou násilníků,
nedovolí prolít jejich vzácnou krev.” (Žalm 72,13+14) Život obyčejných lidí neměl tehdy velkou cenu. Pro panovníky byli muži “cínovými vojáčky”, které bylo možné obětovat, a ženy byly stroje na rození nových vojáků. Šalomoun to ale vidí jinak. Pro něj má i krev otroků nesmírnou cenu.
Je možné, že když se Šalomoun této vize držel, jeho poddaní zpívali:
“Kéž mu Bůh dopřeje předlouhá léta!
Zlato mu přinesou z daleké Šeby,
budou mu žehnat a modlit se za něj.” (Žalm 72,15)
Šalomoun si přál, aby jeho země žila v míru a bezpečí. Chtěl, aby se i jeho poddaní měli dobře. Proto prosí Boha o požehnání a hned dodá, jak si ho představuje:
“Postačí rozhodit zrní jen hrstku,
klasy se urodí jako hustý les,
i města rozkvetou jak luční kvítí.” (Žalm 72,16) Pokud je Bůh na naší straně, pak i to málo, co jsme schopni udělat, přinese nádhernou úrodu. A my můžeme přemýšlet o tom, jaké jméno má Šalomoun na mysli v dalším části modlitby:
“Jeho jméno bude trvat věčně,
tak, jako slunce září z oblohy.
Národy země si jím budou žehnat,
nad krále je povýší i nad bohy.” (Žalm 72,17)
Aby všem bylo jasné, komu vděčí za to vše, král v závěru prohlásí:
“Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele,
jediný Bůh, jenž koná divy.
Požehnané na věky to slavné, svaté jméno,
ať jeho sláva vesmír naplní.
Amen. Amen. Staň se tak a ne jinak.” (Žalm 72,18+19)
Bůh mne staví před nové výzvy. Je na mně, jak se k nim postavím. Pokud ho přizvu ke spolupráci, uspěji. Ani pak bych ale neměl zapomínat, komu vděčím za svůj úspěch, abych s Boží pomocí mohl počítat i příště.