V záhlaví 70. žalmu je drobná poznámka: “Davidův, k připamatování.”
Tahle píseň má sloužit k osvěžení paměti. Teď je ale třeba odhalit, co si touto písní vlastně máme připomínat.
David musel většinu svého života čelit pokusům svých nepřátel, kteří se ho snažili zbavit vlády nejen nad Izraelem, ale i života. Proto nás nepřekvapí, že tuto píseň začíná úpěnlivým voláním:
“Bože, vysvoboď mne,
Hospodine, pospěš mi na pomoc.” (Žalm 70,2) To je to první, co nám má tato píseň připomínat. Jsme-li v úzkých, můžeme vzhlížet k Bohu a čekat jeho pomoc. Bůh je totiž schopný nás uchránit v jakékoliv situaci, pokud je to v zájmu naší spásy. David ale pokračuje dál:
“Ať jsou poníženi všichni,
kdo mi ukládají o život,
škodolibě se pasou na mém neštěstí.” (Žalm 70,3) Myslím, že každý, kdo někdy zažil ponižování, šikanu nebo násilí, ví, o čem David zpívá. Je to úplně normální, pokud si přejeme, aby byli zlí lidé potrestáni. Bohu nevadí, když se mu svěřujeme se svými pocity. Nemusíme se bát plakat, když je k tomu důvod. Jen by ten náš pláč neměl trvat věčně.
David nám přibližuje lidi, kteří se šikují v nepřátelské tlupě, kterou spojuje nenávist vůči Davidovi i vůči Hospodinu:
“Ať zmlknou ti, kteří mě očerňují,
kdo se mi vysmívají a říkají:
‘Dobře mu tak!'” (Žalm 70,4) Myslím, že u těchto slov bychom se měli na chvíli zastavit. Nevím jak vy, ale já už si párkrát řekl: “Dobře mu tak!” Jenže, jak mi přibývají roky, tak si stále více uvědomuji, že bych nikomu neměl přát nic zlého. Mohu to tak cítit, ale pokud s podobnou nenávistí v srdci přijdu k Ježíši a předám mu ji, mé nitro znovu zaplaví ztracený klid a pokoj.
I když žijeme na hříšné planetě, všichni lidé nejsou zlí. Mnozí z nich nám pomáhají a často nám i zachrání život. Bez ohledu na to, co říkají, je to Bůh, kdo jim dává ochotu i sílu pomáhat druhým. David oceňuje jejich pomoc:
“Naproti tomu ať se zaradují
všichni, kteří tě hledají
ať hlásají tvou velikost,
kdo milují tvou spásu.” (Žalm 70,5) Jsem Bohu vděčný za spoustu lidí, kteří mi o Bohu řekli víc svým jednáním než jen ústy. Jejich praktická pomoc je pro mne tím největším a nejsilnějším důkazem Boží existence, co znám.
Král David si ale uvědomuje svou nedostatečnost. Pokorně vyznává:
“Já jsem ubohý a zbídačený,
proto mi, Bože, spěchej na pomoc,
Ty jsi má pomoc, vysvoboditel,
ozvi se rychle, Pane!” (Žalm 70,6) Jsem ubohý a zbídačený. Mnohokrát se cítím stejně jako David, který mi znovu připomíná, že ani v takové situaci není třeba propadat beznaději. Mám možnost si svobodně vybrat, zda chci svůj život skončit v ponížení a věčné smrti, nebo v radosti z nalezení spásy v Ježíši Kristu.