V úvodu 69. žalmu David přirovnává svůj stav k člověku, který uvízl v bažině a postupně se noří hloub a hloub. V takové situaci je každému jasné, že ho bez cizí pomoci čeká hrozná smrt.
David je na tom podobně. Pomoc ale nečeká od kolemjdoucích. Bůh zatím mlčí a neodpovídá na jeho zoufalé volání o pomoc. Král se přesto znovu rozhoduje, že bude i v této situaci dál spoléhat na Boha a jeho pomoc:
“Já jsem na dně, ale věřím,
že mě v tom, Bože, nenecháš.
Zas budu chválit Boží jméno,
oslavovat je budu s vděčností.” (Žalm 69,30+31) V posledních slovech cítím náznak toho, že i v Davidově životě byly chvíle, kdy Boha oslavoval, ale bylo to spíš ze zvyku a nešlo to od srdce.
Jeho situace i teď vypadá zoufale beznadějná. David už ale očima víry vidí vysvobození a těší se, až bude ve svatyni přinášet Hospodinu oběť chval:
“To bude Bohu příjemnější
než tucty zvířat na oltáři.” (Žalm 69,32)
Pokud se David díval svýma očima, vypadala jeho situace beznadějně. Jakmile se ale podívá “Boží optikou”, cítí novou naději a nevidí už budoucnost tak černě. Dokonce se vytrácí i pocit, že jsou všichni na straně jeho nepřátel:
“Pokorní to rádi uvidí
a ten, kdo hledá Boha, pookřeje.
Neboť Bůh vyslýchá zubožené
a svými vězni on nepohrdá.” (Žalm 69,33+34) Ďábel musí zuřit, když vidí, jak mu nevyšla další léčka. David se z ní dostal jen díky tomu, že nezapomněl na to, co prožil s Hospodinem. Zkušenosti z minulé doby mu pomohly znovu uvidět za černými mraky světlo Boží milosti.
Píseň, která začínala skoro jako žalozpěv, končí nádhernou oslavou Stvořitele, který pamatuje na každého, kdo ho hledá:
“Ať ho chválí nebesa i země,
moře i každý jeho obyvatel,
neboť Bůh zachrání Sijón
a vystaví judská města.
Jeho lid tam bude přebývat,
ta země bude patřit jemu.” (Žalm 69,35+36) David zpívá o území Izraele a také o jeho hlavním městě. My v tom ale můžeme vidět i Nový Jeruzalém a Ježíšovo nebeské království, které bude mít jednou centrum na naší Zemi. Chvíle, kdy se toto proroctví naplní, je blíž, než si umíme představit.
Jmena lidí, kteří si libují v utrpení druhých, budou vymazána z knihy života. Těm, kterým se zlo protiví, jsou určena závěrečná slova této písně:
“Právem dědiců zde budou vládnout
Boží služebníci se svým potomstvem,
navěky tu budou bydlet ti, kteří Boha milují.” (Žalm 69,37)
Možná, že se dnes cítíme zuboženě. Nezapomínejme, že Bůh takové, jako jsme my, vyslýchá v pravý čas. Proč? Protože si přeje naše spasení.