Často slýchám povzdech: “Já se neumím modlit. Můžeš mne to naučit?” Pro mne je nejlepší školou modlitby žalmy. Od těch krátkých, jednovětých proseb, až po ty, které trvaly dlouhé desítky minut.
69. žalm mne učí, co dělat, když Bůh neodpovídá na mé volání. David už se modlí mnoho dnů a stále žádná odezva. Nenechává se tím odradit a pokračuje dál ve svém volání. Vypráví Hospodinu o všem, co právě teď prožívá. Nezapomíná ani na nepříjemné pocity:
“Viděls mé pohanění, mou potupu a bídu,
mé protivníky máš jak na dlani.
Srdce mi puká z toho ponížení,
znemožněný jsem až po uši.
Nejmenší soucit se mnou nikdo nemá,
nenašel se nikdo, kdo by potěšil.” (Žalm 69,20+21) To si skoro ani neumím představit. Muž, kterého ještě nedávno milovaly všechny ženy v království, teď nemá nikoho, kdo by ho potěšil. Král, pro kterého by každý bojovník včera položil svůj život, je dnes najednou sám.
V takové chvíli i ta nejsladší pochoutka zhořkne:
“Namísto masa mám za pokrm žluč
a žízeň svoji octem zapíjím.” (Žalm 69,22) David ztrácí radost ze života. Pokud by ho Bůh nyní z tohoto světa odvolal, ani by neprotestoval.
Myslí na své nepřátele a pak ve své modlitbě vysloví zvláštní přání:
“Obrať jim jejich hodování v smutek
a jejich blahobyt jim proměň v past.
Slepotou a třesavkou je postihni,
svou nemilost jim dej pocítit, Pane,
ať poznají tvůj rozhořčený hněv.” (Žalm 69,23-25) Zní to až děsivě, ale jen to vypovídá, jak hrozně se David musel cítit, když vysloví něco takového. Jenže on ještě nekončí a z jeho úst vycházejí další a další ponurá přání:
“Ať zpustnou jejich pevnosti
a prázdnými stany prohání se vítr.
Vždyť na tom, koho potrestals,
jako hyeny se pasou,
na účet zraněného báječně se baví.” (Žalm 69,26+27) Tito lidé se báječně baví na účet zraněného. Jsou jako kočka, která si hraje s chycenou myší.
Lidé, které by David nejraději proklel, jsou zrůdy. Mají radost z toho, když mohou prodlužovat utrpení umírajícího. David jejich případ raději předává Božímu soudu. Je mu z nich tak zle, že prosí nebeského soudce:
“Spočítej jim jejich nepravosti,
své spravedlnosti je nenech uniknout.
Vymaž je, Bože, z knihy života,
v seznamu spravedlivých vymaž jejich jména.” (Žalm 69,28+29)
V nebi je “kniha života”. Při narození do ní Bůh zaznamenal i mé jméno. Záleží na mně, zda tam zůstane až do mé smrti. Pokud ano, budu mezi těmi, které Hospodin jednoho dne vzkřísí k věčnému životu. A já v ní chci zůstat.