Možná také znáte lidi, kteří celý život spoléhali na Hospodina, ale když zestárli, jejich důvěra se najednou někde ztratila a oni nakonec umírali ve vzpouře vůči Bohu, přestože s ním v životě prožili spoustu zázračných zkušeností. Autor 71. žalmu si toto nebezpečí uvědomuje. Proto si připomíná své vlastní zkušenosti i to, jak to vše působí na lidi v jeho okolí:
“S údivem kdekdo poznává,
jak mocně se mne zastáváš.
Proto tě chválím celý den,
od rána do večera tebe chválím.” (Žalm 71,7+8) Pokud se vracím k tomu, jak mi Bůh pomáhal, vzbuzuje to v mém nitru vděčnost. Navíc to posiluje mou důvěru, že stejně, jako se o mne Bůh staral až doposud, bude o mne pečovat i nadále.
Přesto i má důvěra čas od času kolísá. Vystačím jednou s důchodem? Budu v té době mít kde bydlet? Nezapomene na mne můj Stvořitel? Podobné otazníky měl zřejmě i autor žalmu:
“Neodvracej se ode mne v mém stáří,
když mi ubývá sil, neopusť mne.” (Žalm 71,9) Pokud je člověk mladý a zdravý, má často pocit, že si vystačí sám. Jenže, jak přibývají roky, najednou začínáme pociťovat, jakou roli v našem životě hraje Boží podpora. I když máme rodinu a přátele, nakonec je to Bůh, který se pro nás stává největší jistotou.
Autor tohoto žalmu cítí potřebu Boží přítomnosti ve svém životě ještě intenzivněji, protože v té době čelí útokům lidí, kteří ho chtějí zničit:
“Nepřátelé se na mne domlouvají,
jen na svou chvíli číhají.
Říkají: Bůh ho neochrání,
pusťte se za ním, teď je sám!” (Žalm 71,10+11) Uvažuji o tom, kdy si lidé o věřícím člověku myslí, že mu Bůh nepomůže. Nejspíš v situacích, kdy se tomuto člověku nedaří a ještě víc tehdy, kdy se mu podaří udělat nějaký pořádný malér, hřích, který odsuzují dokonce i ti, kteří v Boha zase až tak moc nevěří.
Je docela možné, že něco podobného prožil muž, který složil tuto píseň. Proto prosí svého Stvořitele:
“Buď blízko, Bože, nevzdaluj se,
přispěchej rychle na pomoc.
Zahanbi ty, co na mne líčí,
do vlastních pastí nech je upadnout,
ať strůjci zla sklidí jen hanbu.” (Žalm 71,12+13) Oceňuji, že tu není cítit žádná touha po pomstě. Spíše touha, aby tito lidé na vlastní kůži pocítili to, co sami vymysleli.
Podívejme se ještě na nádherné vyznání, ke kterému se ještě vrátíme příště. Myslím, že vystihuje hloubku důvěry v Boha, kterou má autor žalmu:
“Já na tebe nepřestanu čekat,
jen tebe budu chválit víc a víc.” (Žalm 71,14) Stáří dnes straší stále více lidí. 71. žalm ukazuje, jak může důvěra v Boha tento strach z našeho nitra vytěsnit.