Z textu 68. žalmu je cítit Davidův důvěrný vztah s Bohem. Hospodina poznal nejen jako svého blízkého přítele, ale i jako mocného vládce vesmíru, před jehož slávou se skloní každý, kdo pocítí její dotyk.
Setkání s ní plní hříšníka děsem, spravedlivého vděčností za odpuštění:
“Velebte Boha, všichni shromáždění,
všichni jej chvalte, lide Izraelský!
Tu vidím houfy kmene Benjamín,
knížata z Judy s jejich čeledí,
kmen Zabulón, za ním kmen Neftalím.” (Žalm 68,27+28) Oslava Hospodina by měla v prvé řadě znít z úst příslušníků vyvoleného národa.
Jsou to právě Židé, kteří mohou vzpomínat na vše, co pro ně už jejich Bůh udělal a v době krále Davida mají i spoustu čerstvých zkušeností s projevy Boží slávy a moci:
“Tys nás, Bože, obdařoval silou,
znovu své dílo mezi námi potvrď
ze svého chrámu nad Jeruzalémem,
do něhož ti králové přinášet budou dary.” (Žalm 68,29+30)
Jak už to ale v životě chodí, Izrael vždy nezůstával věrný Bohu, a proto vedle vítězství přicházely i prohry. Po nich pak Židé volají na pomoc Hospodina:
“Zastav tu krvelačnou smečku,
to stádo splašených býků,
co dychtí jenom po kořisti.
Rozpraš tu válkychtivou sběř!” (Žalm 68,31)
Setkání s Boží slávou ale není určeno jen Židům. Bůh to vše, co dává Izraeli, nabízí i okolním národům:
“Klanět se ti přijdou Egypťané,
z Kúše ti knížata dary přinesou.
Zpívejte Hospodinu, všechna království,
oslavujte Boha svými písněmi.
Zpívejte tomu, který vládne od věčnosti
a jehož mocné slovo zní i dnes.” (Žalm 68,32-34)
David píše tento žalm v době, kdy už je králem nad Izraelem. Chrám, který chtěl postavit, ještě nestojí. Jeho stavbu provede až Šalomoun. V jeho době se také naplní i toto Davidovo proroctví. Jednou se ale před Bohem, který vládne celému vesmíru, skloní i ti, kteří se mu během svého života vysmívali. Poslední slovo v dějinách našeho hříšného světa totiž bude mít Hospodin:
“Skloňte se před jeho vládou,
před mocí Boha Izraele,
která přesahuje výšku oblaků.
Z tvé svatosti se, Bože, tají dech,
tys všechna naše moc i síla,
navěky požehnaný Hospodine.” (Žalm 68,35+36) Já osobně vidím Boží slávu a svatost i v docela malých věcech. V květu sedmikrásky, kapce rosy, slunéčku sedmitečném. Když se dívám na tu krásu, tají se mi z toho všeho dech.