Bůh má svůj plán s tímto světem. Jeho cílem je záchrana co nejvíce lidí pro věčný život v jeho království. Proto jednoho dne oslovil Abrahama a vyzval ho, aby opustil město, do kterého se přestěhoval jeho táta se svou rodinou.
O pět století později vyvedl z Egypta Abrahamovy potomky. Vysvobodil je z otrocké služby a musel přitom udělat spoustu mocných činů, protože farao se nechtěl jen tak nechat připravit o levnou pracovní sílu.
Izrael zažil slavné chvíle, zakusil i ostudné odpadnutí a nové zajetí. Bůh se ho ale nevzdal a stále se snažil svůj lid vychovat k tomu, aby byl reklamou na život s Hospodinovým požehnáním.
Jednoho dne se Abrahamův praprapotomek obrací na Hospodina. Prosí:
“Bože, smiluj se nad námi
a požehnej nám!
Rozjasni nad námi svou tvář!” (Žalm 67,2) V těch slovech zaznívá ozvěna Áronovského požehnání, které velekněz pronášel s rukama vztaženýma nad Izraelem. Ta slova poslouchal každý rád a těšil se na jejich naplnění.
Nehledejme v tom žádné sobectví. Ten, kdo pozná Hospodina a jeho přízeň, ví, že Bůh má dostatek dobrých darů pro všechny obyvatele Země:
“Ať všichni lidé poznají tvou vůli
a všechny národy tvou spásu!” (Žalm 67,3) Spasení je nabízeno každému člověku. Mohu ho mít i já.
Jak se pozná spasený člověk? Mnoho lidí odmítá Boží nabídku spasení, protože jí nevěří. Fakt, že je věčnost nabízena jako dar, v nich vzbuzuje podezření. Ten, kdo se rozhodne hledat Boha, pozná, jak je úžasný. Takové poznání v nás probouzí radost z toho, jak skvělého máme přítele:
“Kéž tě, Bože, všichni lidé chválí,
každý člověk tobě vzdává chválu!
Ať národy se radují a prozpěvují,
že soudíš lidi podle práva,
celý svět tvé ruce podléhá.
Kéž tě, Bože, všichni lidé chválí,
každý člověk tobě vzdává chválu!” (Žalm 67,4-6) Už víte, jak se pozná spasený člověk? Jeho srdce není naplněno jen pokojem a vděčností. Bůh nás plní svou láskou, která má potřebu se sdílet o to, co prožívá. Proto spasení křesťané tak rádi zpívají.
Boží požehnání i ochranu je možné vidět:
“Země vydala svou úrodu
dík tvému požehnání, Bože náš.”
Tak Bůh nám lidem neustále žehná,
ať celý svět ho za to uctívá.” (Žalm 67,7+8) Lidé žijící ve starověku měli jednoduché poznávací znamení Boží přítomnosti. Pokud na poli dozrála úroda všeho, co potřebovali do té příští, byl Bůh s nimi. Proto připravovali slavnosti, která začínaly, když končily žně.
Díky Božímu požehnání mám také vše, co potřebuji. Už se těším, až mu za to poděkuji nejen sám, ale také spolu s těmi, kteří to vidí stejně, jako já.