V 68. žalmu nazývá David Hospodina ochráncem vdov a sirotků. Je to pravdivý popis Boží povahy. Žalm vzniká v době, kdy Izraeli hrozí další válka a s tím roste i pravděpodobnost toho, že právě vdov a sirotků bude v zemi zase o dost víc. Je ale docela možné, že si David uvědomuje, co by byl Izrael bez Hospodina a jeho pomoci.
Všimli jste si, že když je David v úzkých a Bůh mu hned neodpovídá na jeho volání, začne vzpomínat na slavnou historii svého lidu? Stejné je to i v tomto žalmu:
“Bože, když jsi svůj lid vedl pouští,
chvěla se země před tvou tváří,
kymácela se oblaka, ba i ta hora Sínaj.” (Žalm 68,8+9) David v této těžké době vzpomíná na něco, co zná jen z vyprávění. Židé se dodnes rádi odvolávají na to, co dělal Hospodin během jejich putování z Egypta do zaslíbené země. Byla to doba, kdy osvobození otroci mohli každý den vnímat viditelné projevy Boží přítomnosti. Ve dne oblak, který poskytoval příjemný stín. V noci “ohnivý sloup”, který Židům svítil, zatímco jejich nepřátele oslňoval… Spousta zázraků, které mohli všichni vidět na vlastní oči.
Během dlouhých roků pobytu na poušti, jim Bůh dával každý den “nebeský chléb” a k němu vždy i dostatek vody, která je v poušti tak vzácná.
“Hojným deštěm jsi skrápěl svůj lid
a posiloval ho, když umdléval.” (Žalm 68,10) Zástup poutníků mohl mít v té době zhruba milion dospělých a stejné množství dětí. Takové dvě naše Prahy. Přesto Hospodin vždy dokázal zajistit dostatek vody.
Po čtyřiceti letech byli konečně doma:
“Tvůj lid se usadil v zemi, kterou jsi mu připravil,
Bože, jsi dobrotivý k poníženým.” (Žalm 68,11) Mohli se usadit v domech, které nestavěli, sklízet víno z vinic, které nesadili. Přišli do země, která je tak úrodná, že uživí miliony Izraelců.
Už neputovali pouští a najednou měli úplně jiné podmínky k životu a s tím i nové problémy. Panovníkům okolních národů se nelíbilo, že se na jejich území tlačí vetřelci, a proto se snažili Izrael zastrašit. Spojili se do koalic, aby zvýšili svou vojenskou sílu. Mysleli si, že když jich bude víc než Židů, tak se jich konečně zbaví. Zapomínali na to, kdo bojuje za Izrael:
“Bůh, Panovník, vyřkl své slovo,
veliký zástup dál to zvěstoval:
Králové s vojsky, jak zajíci prchli,
kořist zanechali našim hospodyním.” (Žalm 68,12-13) Nevím, zda má David na mysli nějakou konkrétní situaci. Mě se při čtení jeho slov vybavil příběh Gedeona. Měl k dispozici 32 000 nezkušených bojovníků. Zdáli se mu, že je to málo. Bůh ale řekl, že je jich příliš mnoho. Nakonec Gedeonovi zůstalo tři sta mužů, se kterými porazil statisícové vojsko. Stačilo, aby Hospodin “dupnul” a pohanští králové prchali jak zajíci…
V tom textu je ještě jedna zajímavá poznámka. Kdy Izrael vítězil? Klíč jejich úspěchů spočívá v naslouchání tomu, co říká Hospodin. Pokud vnímali Boží hlas a řídili se jím, vítězili, jakmile se spolehli na vlastní sílu, prohrávali.
Závěrečná otázka zní: “Poučím se z židovských dějin?” Chtěl bych.