Z textu 68. žalmu není zřejmé, kdy vznikl. David ho nejspíš napsal v době, kdy se připravoval na bitvu se silnějším a početnějším nepřítelem:
“Povstane Bůh a rozprchnou se nepřátelé,
na útěk se dají, kdo ho nenávidí.” (Žalm 68,2) To první, co bychom si měli připomenout, když čelíme přesile, je fakt, že každý, kdo se nám snaží ublížit, nebude bojovat s námi, ale s Bohem.
Bůh svému lidu slibuje ochranu i pomoc. Na jeho slovo se můžeme spolehnout. I kdyby nám naši protivníci ublížili, jejich konec nebude slavný:
“Jako vítr odvane dým, jako se vosk taví v ohni,
tak před Bohem zhynou, kdo působí zlo.” (Žalm 68,3) Když hodíte do ohně vosk, na chvíli vzplane a pak po něm zůstane jen trochu kouře. Takový osud potká podle Davida všechny svévolníky.
Vztah k Bohu dělí lidstvo na dvě skupiny. Jedny Bible nazývá svévolníky nebo bezbožníky, druhým dává jméno “spravedliví”. Ne, nejsou dokonalí, bezhříšní a svatí. Jen ve svém životě vsadili vše na “Boží kartu”. Podle toho, jak David pokračuje, udělali dobře:
“Spravedliví se však rozveselí,
s jásotem budou Boha chválit,
radostí před ním poskakovat.” (Žalm 68,4) Nevím, jak často máte tak velkou radost, že při ní poskakujete. Umíte si to představit? Na fotbale nebo hokeji uvidíte tisíce poskakujících lidí. Poskakují, pokud jejich mužstvo vítězí. Jenže stačí jedna porážka a s jejich křepčením je konec.
Spravedliví svou radost nemusí vyjadřovat jen tancem. David složil možná stovky písní, proto by nás neměla překvapit jeho další výzva:
“Zpívejte Bohu, chvalte jméno toho,
jenž si osedlává oblaka.
Jeho jméno je JÁ JSEM, oslavujte jej s jásotem.” (Žalm 68,5) Neumím skládat písně. Proto jsem vděčný za ty, kteří to umí. Díky nim mohu zpívat oslavné písně i já.
David vyrůstal v početné rodině. Zdálo se, že nepozná samotu. Jenže když se znelíbil králi Saulovi, prožil dlouhé roky jako psanec na útěku. Poznal, jaké to je, když se člověk může spolehnout jen na Hospodinovu pomoc:
“Bůh, který přebývá na svatém místě,
je otcem sirotků a ochráncem vdov.
Osamělým poskytuje rodinu,
vězně propouští na svobodu,
vzpurné však vykazuje na poušť.” (Žalm 68,6+7) Vdovy a sirotci to neměli nikdy snadné. David nazývá Boha jejich ochráncem. Navíc zaznamená jeho slib, že je přijímá do své nebeské rodiny. Takový je Hospodin.
Církev prý už nemá v naší společnosti místo. Nesouhlasím s tím. Právě církev může nabídnout osamělým lidem své rodinné zázemí, aby mohli už dnes okusit náznak toho, co je jednou čeká v Božím království. Pokud se rozhodnou pro život spravedlivých, stanou se součástí velké nebeské rodiny. V Ježíšově království už nebude nikdo opuštěný. A díky nám nemusí být sám ani dnes!