Minule jsme končili vzpomínkou na Gedeona, který s třemi sty Židy porazil “tisícinásobnou” převahu. Hospodin chtěl dokázat, že bezpečí Izraele není závislé na tom, kolik jich dokáže bránit svou vlast.
Stačí Hospodinovo slovo, jeho povel, a nepřátelští panovníci prchají před Izraelem jako “zajíci”. Tak to alespoň popisuje David, autor tohoto žalmu. Hned nato přidává další přirovnání, jedno pohádkové a druhé opět z přírody:
“Nejste už jenom umouněné popelky,
jste holubice stříbro pernaté,
s brky jak z ryzího zlata.
Když Bůh rozprášil ty krále,
rozplynuli se jako sníh na hoře Salmón.” (Žalm 68,14-15) Bůh si nepřeje, abychom se chovali jako “umouněné popelky”. Chce, abychom měli zdravé sebepojetí, která vyrůstá z poznání toho, kdo je naším Bohem. Vědomí, že Bůh slovem dokáže stvořit i zničit, má posilovat naši vzájemnou důvěru.
Severovýchodně od Izraele se v té době nacházela země Bášan, která se pyšnila mohutnými horami. Ty byly mnohem vyšší a mohutnější, než hory v Izraeli. Přesto si je Hospodin nevybral:
“Horou bohů je hora Bášan,
veliká a divoce rozeklaná,
hora strmých stěn.
Pročpak, vy hory, na Sínaj nevražíte,
kde se Bohu zalíbilo přebývat navěky?” (Žalm 68,16+17) Díky tomuto obrazu z přírody chápeme, jak si připadal Izrael. Byl nepatrný, a proto občas myslel jako popelka. Bůh povzbuzuje jeho sebevědomí. Jen sebevědomý národ totiž může být dobrým příkladem pro lidi, kteří hledají skutečného a živého Boha.
Další slova mohou znít na první pohled trochu záhadně:
“Bůh se svou nesčíslnou vozbou
od hory Sínaj vedl lid
až na Sijón, své svaté místo.” (Žalm 68,18) David zde nepopisuje své vojsko, ale Boží vojsko – anděly, kteří budou chránit vyvolený národ.
Tento žalm nejspíš vzniká v době, kdy král David nechal přenést truhlu smlouvy do Jeruzaléma, kde byl později postaven chrám. Zde měl být uložen symbol smlouvy mezi Hospodinem a Izraelem. Nebude ho chránit David a jeho vojsko. Bezpečí tohoto svatého předmětu zajistí samotný Hospodin.
Ke svatyni ale Hospodin nepřivádí jen nebeské bytosti:
“Bože, vstoupil jsi na výšinu,
vedl jsi bývalé otroky,
které jsi přijal jako vzácný dar,
přiměls i ty, kterým se vůbec nechtělo.” (Žalm 68,19) Spolu s anděly jdou v zástupu i Židé, vedení Davidem. Je tu ale ještě jeden velitel – ten nejvyšší. Celý zástup nebešťanů i pozemšťanů vede samotný Hospodin. Stejný Bůh vede dnešní zástup křesťanů, kteří se odvolávají na smlouvu s Bohem.
I mne Bůh vybízí, abych se nechoval jako umouněná popelka. Nejsem popelka, jsem Boží dítě, holubice stříbro pernatá s brky jak z ryzího zlata!