66. žalm vznikl v době, kdy Židé znovu budují svůj chrám a opravují hradby Izraele. Přestože se je Babylóňané snažili jako národ zničit, Židé si zachovali svou národní identitu a nyní díky výnosům médsko-perských vladařů mohou znovu začít existovat jako národ:
“Zachoval náš národ od zkázy,
ještě tu stále stojíme.” (Žalm 66,9) Pokud se díváme na židovské dějiny, jsou plné pogromů a pokusů o jejich likvidaci. Hitler v tomto ohledu nebyl vůbec originální.
Už v biblické době Židé často čelili útokům nepřátel. Bůh je dopouštěl tehdy, když Izrael začal pošilhávat po modloslužbě svých sousedů a když Židé zapomínali na to, kdo je chrání. Stačilo, aby na chvíli pozvedl své ruce, které vytvářely nepřekonatelný val okolo Izraele, a nepřátelé se postarali o lekci, kterou Židé potřebovali, aby si znovu uvědomili, komu patří:
“Přetavil jsi nás, Bože, jako stříbro.
Do sítí jsi nás zapletl,
přetěžká břemena na nás vložil.” (Žalm 66,10+11) Nepřátel, kteří vtrhli na území Izraele bylo někdy tolik, že připomínali invazi nenasytných kobylek, které zničí vše, na do přijdou. Často se zdálo, že je to konec Božího lidu, jenže Božím cílem nebylo zničení Izraele, ale jeho výchova. Jak toto školení vnímali samotní Židé? Pochopili o co jde?
Autor žalmu přirovnává Izrael k přetavenému stříbru. Drahé kovy se tehdy čistily opakovaným tavením a sbíráním nečistot, které při tom vždy vyplavaly na povrh roztaveného kovu. Tento obraz výstižně popisuje, jak se Židé dívali později na všechny problémy, které si způsobili, když svým hříšným jednáním odmítli Boží ochranu:
“Protivník nám jezdil po hlavách,
ohněm i vodou jsi nás vodil,
ale dovedl jsi nás k blahobytu.” (Žalm 66,12) “Bože, tak se Ti to nakonec podařilo! Dal jsi nám školení, které přineslo užitek. Už nikdy nechceme sloužit modlám našich nepřátel. Budeme uctívat a oslavovat jen Tebe!”
Uvažovali jste někdy o tom, jaké by to bylo, kdybyste se narodili s tou úrovní důvěry v Boha, kterou měli vaši rodiče v době vašeho početí? Hledání Boha by bylo daleko kratší a také bychom se mohli vyhnout chybám, které opakuje každá další generace.
Jenže, bylo by to spravedlivé? Co lidé, kteří nemají věřící rodiče? Nebo ti, jejich rodiče jsou třeba satanisté? Bůh to zařídil dobře. Dává nám svobodu a umožňuje, abychom se postavili na start a udělali své vlastní rozhodnutí. Záleží jen na nás, zda se poučíme z chyb našich rodičů, nebo je zopakujeme.
Autor 66. žalmu se poučil. Díky tomu má jasno, co bude dál:
“A proto vejdu do tvého domu,
přinesu ti své oběti a splním sliby,
které jsem vyslovil v dnech soužení.” (Žalm 66,13+14) V problémech jsme schopni slíbit cokoli, dokonce i Bohu. Avšak záhy na své sliby zapomínáme.
Jenže sliby se mají plnit. I ty, které jsme dali Bohu! Dokážeme to?