Pokud bychom četli 66. žalm v dalších překladech, pak bychom se dověděli, že celá země má “plesat” (KP), “hlaholit” (ČEP) a “radostně volat k Bohu” (B21). To vše má být důsledkem poznání Boží dobroty a milosrdenství.
Ideální je, pokud Boží moc i lásku poznáme na vlastní kůži. Jakmile se z Hospodina stane “náš osobní Bůh”, nebude pro nás problémem přidat se k těm, kteří tuto zkušenost udělali už před námi. Klidně přidáme svůj podpis pod petici, který vybízí každého obyvatele naší planety:
“Pojďte a pohleďte na Boží skutky,
jež mezi lidmi vzbuzují úctu.” (Žalm 66,5) Pokud s Bohem prožijeme něco krásného a povzbudivého, budeme o tom rádi vyprávět každému, kdo projeví ochotu naslouchat.
Židé mají zachycenu svou historii v textech Starého zákona. Díky tomu už jako děti slýchají příběhy o tom, jak mocný je Hospodin:
“Uprostřed moře vysušil cestu,
rozdělil napůl řeku Jordán.
Tak naši otcové unikli nepřátelům.” (Žalm 66,6) Je to historie, na kterou je hrdý každý Žid, který věří v pravdivost Písma. Tyto staré příběhy pomáhají už tisíce let udržovat Židům jejich identitu. Díky tomu přežili všechny pogromy a existují navzdory všem pokusům o jejich vyhlazení.
Od chvíle, kdy pan Darwin vymyslel svou “evoluční teorii”, narůstá počet těch, kteří zpochybňují nejen Boží stvořitelskou moc, ale dokonce i jeho samotnou existenci. Autor žalmu ale tyto “svévolníky” varuje:
“Svou nesmírnou mocí vládne navěky,
všechny národy má jako na dlani.
Jen se moc nechvástejte, odbojníci.” (Žalm 66,7) Mám rád lidovou moudrost. Jedna třeba říká: “Všeho do času!” Další zase konstatuje: “Boží mlýny melou pomalu, ale jistě!” Možná, že je to jen trochu jinak formulované poselství 7. verše tohoto žalmu. Dlouho se může zdát, že ten, kdo ignoruje Boha i jeho morální požadavky, se má lépe než ten, kdo Hospodina respektuje. Nakonec to ale bude právě Stvořitel, kdo bude mít na rozhodujícím soudu poslední slovo.
Přitom se stačí podívat třeba na kapku rosy, která se ráno třpytí na stéblu trávy. Nebo na dokonalost včely a na jejich schopnost společně žít a vytvářet společenství, od kterého se jako lidstvo máme stále co učit. Každý tvor i každý rostlinka v přírodě je pro mne dostatečným důkazem toho, že to vše nemohlo vzniknout jen tak, samo od sebe, čirou náhodou.
Osobně mám nejraději pohled na noční oblohu. Vidím na ní tisíce hvězd a uvědomuji si, že to je jen zlomek toho, co vesmír ve skutečnosti obsahuje. Říká se, že vesmír je nekonečný. No, já nevím, nekonečno přesahuje schopnosti a možnosti mého mozku, takže tomu nerozumím. Při pohledu na noční oblohu jsem rád, že mohu věřit tomu, že tam někde je můj Stvořitel, který se zajímá i o mně. Souhlasím proto s autorem tohoto žalmu:
“Dobrořečte Bohu všechny národy
a jeho chválu všude rozhlašujte.” (Žalm 66,8) A tak se raději místo chvástání přidám k těm, kteří dobrořečí.