Čas od času se dostáváme do situací, kdy na nás padá depresivní deka, až máme hrůzu z dalšího dne. Něco podobného prožívá David. Připomeňme si úvodní slova žalmu, který jsme minule nedokončili:
“Bože, slyš můj hlas, vyslyš mé naříkání,
zbav mě mé hrůzy z nepřítele.” (Žalm 64,2) Už minule jsem konstatoval, že přiznání strachu je často prvním krokem k vítězství. Je to stanovení diagnózy, po které může Bůh přistoupit k léčbě.
David se přiznává k tomu, že má ze svých nepřátel hrůzu a pak začne popisovat tu bandu, která mu usiluje o život. Spolčili se vůči němu. Zesměšňují ho a svými ironickými poznámkami se trefují do citlivých míst jeho duše.
Jsou jako stádo predátorů, které nahání kořist:
Navzájem se povzbuzují a domlouvají,
jak mě nejlíp dostat do pasti.
“Nikdo nás,” prý, “při tom nepřistihne,
jenom ať si po nás klidně pátrají.” (Žalm 64,6) V životě není nic horšího než nepřítel, který nemá žádné morální zábrany. Stačí se podívat do Kosova, na Ukrajinu nebo třeba do míst, kde se projevuje radikální islám, abychom pochopili, s jakými lidmi bojoval David.
Možná ale nemusíme chodit tak daleko. I Češi dokážou být zlí. Kdybych pátral ve své minulosti, také bych určitě našel období, kdy jsem se raději přidal k lovcům, abych sám nebyl kořistí.
David pozoruje smečku nepřátel a přidává další popis:
“Vymýšlejí stále nové léčky,
rafinovaně je maskují.
Jejich nitro je jak temná propast.” (Žalm 64,7) Pokud se dívá jen na své nepřátele, zachvacuje ho strach a hrůza.
Jenomže David má Hospodina. Když si to uvědomí, zvolá:
“Ale až Bůh na ně vystřelí svůj šíp,
padnou jako zasažení bleskem.” (Žalm 64,8) Strach najednou mizí.
Hospodin mu ukazuje konec jeho nepřátel. Uvíznou ve vlastní léčce:
“Sami se chytí do sítě svých slov,
jak prašivému každý se jim vyhne.” (Žalm 64,9) Ten, kdo se zlem zachází, zlem schází. To je stará pravda, která stále platí.
Boží jedinečnost spočívá v tom, že jeho trest není pomstou ale lekcí:
“Všichni si budou s úctou připomínat,
jak dostali od Boha za vyučenou.” (Žalm 64,10) I ten, kdo se postaví na stranu zla, má šanci na změnu. Bůh i ty zlé volá k pokání. Pokud přijmou jeho pozvání, mohou se znovu zařadit mezi ty, kdo chtějí oslavovat svého Boha:
“Spravedlivý se v Bohu zaraduje,
skládat v něm bude svou důvěru.
Upřímní budou rozhlašovat
Hospodinovu moc a slávu.” (Žalm 64,11) Není ostuda přiznat, že se bojím. Pokud toto vyznání zazní před Hospodinem, zbaví mne strachu i nepřátel. Někteří nepřátelé poznají svou chybu a přidají se k mému chválení Hospodina.