Většinu svých písní zpíval David sám. Některé ale složil pro slavnostní atmosféru při společném slavení svátků. Patří k nim i 65. žalm, určený “pro předního zpěváka”. Dnes bychom možná napsali pro sólistu chrámového sboru.
David v této písni opěvuje Boží moc. Nejen tu tvůrčí, ale i tu, která je třeba k udržování všeho, co stvořil. Ten, kdo někdy něco tvořil, mi dá jistě za pravdu, že stavět je často snadnější, než pak to postavené udržovat.
David, sledující přírodu i společnost, zpívá:
“Bože, ty jsi svou mocí zformoval hory,
konejšíš moře, krotíš vlnobití
i vřavu bouřících se národů.” (Žalm 65,8) Tahle slova píše David v době, kdy už jako král spravuje a řídí Izrael. Dobře ví, jak je někdy těžké usmířit dva znepřátelené “kohouty”. Hospodin musí “krotit” expanzivní choutky celých národů.
I dnes může každý, kdo přemýšlí nad přírodou a jejími zákony, nacházet všude kolem sebe stopy Stvořitele:
“Projevy tvé důstojnosti budí v lidech úctu,
když padá soumrak, když jitro nastává,
v srdci se radost rodí.” (Žalm 65,9) Pokud přijmu biblickou zprávu o stvoření, nepovede mne to jen k úctě a bázni před Hospodinem, ale přinese mi to i radost z vědomí, že nejsem produktem náhody. Pokud mne stvořil Bůh, pak se také mohu spolehnout na to, že se o mně postará, protože kterému tvůrci by byl lhostejný osud jeho díla?
Po celé věky děkovali rolníci Bohu za úrodu a současně prosili o tu příští. David to vidí podobně:
“Kde bychom byli bez tvé péče?
Svlažuješ zemi a úrodnou ji činíš,
svou vodou naplňuješ potoky,
obilím naše sýpky.” (Žalm 65,10) Pamatuji dobu, kdy jsme se ve škole učili píseň “Poručíme větru, dešti…” Jedna generace dokonce věřila, že se slova této údernické písně i naplní.
Dnes už bychom těžko hledali někoho, kdo ještě věří tomu, že to bude člověk, kdo rozhodne o tom, kde bude svítit a kde pršet. Spíš se bojíme, že si s námi bude příroda pohrávat a my se nedokážeme bránit jejím vrtochům.
Zdá se, že věda, do které (nejen v této oblasti) vkládá lidstvo své naděje, selhala. Nezajistí nám takové počasí, jaké bychom si přáli a potřebovali. Vědecký pokrok a touha lidí po stále vyšší životní úrovni počasí spíš ubližuje a způsobuje nové problémy, které naši předci neznali.
A tak je možná na místě otázka: „Není nejvyšší čas, abychom se raději znovu obraceli na Stvořitele?“ David o jeho schopnostech píše:
“Zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy,
deštěm je změkčuješ
a žehnáš tomu, co z nich raší.” (Žalm 65,11)
Věda pomáhá, ale není všemocná. Proto se chci ve všem raději spoléhat na Hospodina. S ním se cítím v bezpečí.