I ve druhé polovině 58. žalmu pokračuje David v popisu lidí ignorujících Hospodina a jeho vůli. Jsou to lidé, kteří mají pocit, že pravda je to, na čem se shodne většina. Nemají problém tu svou pravdu prosadit klidně i pěstí. Pokud jejich pravda selže, nic se neděje, protože samozřejmou součástí jejich života je i lež.
Popis pokračuje dál:
“Jed jako kobře ze zubů vám kape,
ale kobře hluché, která neslyší,
hlas krotitele nechce poslouchat.” (Žalm 58,5+6)
Obraz kobry, která tančí podle toho, jak jí fakír hraje na píšťalu, znám jen z filmů. Naživo jsem to nikdy neviděl. Je to ale něco, co ani vidět netoužím. Považuji to za zahrávání si se životem, který jsem si nedal, a proto bych s ním neměl ani hazardovat.
Ten, kdo žije bez Boha, se podobá takové kobře, která je ale hluchá, a proto se vymkla kontrole krotitele. Připomíná mi to situaci, která se odehrála před pár lety v jenom paneláku. Policie ho musela na několik hodin vyklidit. Bydlel v něm muž, který v teráriu choval jedovatého hada. Plaz využil chvíle, kdy terárium zůstalo nepřikryté, a zmizel. Policisté pak několik hodin prohledávali dům, než se jim hada podařilo najít a chytit…
Být obyvatelem takového domu, asi bych si přál totéž, co říká ve svém žalmu i David, který se obrací na svého Boha:
“Bože, vyraz ty hadí zuby, zavři jim tlamy,
vylámej šelmám jejich tesáky!” (Žalm 58,7) Jsou situace, kdy jsme zcela bezmocní a odkázaní na Boží intervenci. Čím dřív si to v takové chvíli uvědomíme, tím lépe pro nás, protože pak zbytečně neztrácíme síly v boji s něčím, co stejně nezvládneme.
Daleko lepší je se připojit k Davidovi, který pokračuje:
“Ať zmizí rychle jako jarní sněhy,
jako šíp zlomený, jak prasklá tětiva,
jak slimák žhavým sluncem vysušený,
jak lidský plod, který se mrtvý narodil.” (Žalm 58,8+9) Výstižný popis toho, co čeká každého, kdo se rozhodne žít nezávisle na svém Stvořiteli. Jeho budoucnost se podobá slimáku, který se včas neschoval před poledním sluncem. Z hlediska věčnosti jsou na tom stejně, jako by se nikdy nenarodili.
Ani jejich konec nebude příjemný:
“Dřív než trn bodláku se něčí kůže dotkne,
ať skončí na ohništi v popel proměněn.
Tak budou smeteni pod nohy spravedlivých,
každého z nich tvá pomsta potěší.” (Žalm 58,10+11)
Na tomto světě to zatím vypadá tak, že neexistuje žádná absolutní spravedlnost. To je ale podle Davida omyl, který jednou vyjde najevo:
“Přesvědčí se, že ještě melou ty tvé mlýny,
že soudce Bůh svůj úřad nesložil.” (Žalm 58,12) Někdy bychom si přáli, aby ty Boží mlýny mleli rychleji.
Je tu ale jedna důležitá otázka: “Nesemlely by dnes i mne?”